Jezeří

Zámek Jezeří patří díky pohnutému osudu k nejzajímavějším památkám v České republice. V roce 1996 se stává průkopníkem neobvyklé prezentace – prezentace neopravené památky, kdy je návštěvník svědkem její postupné proměny.

Předchůdcem dnešního zámku býval středověký hrad, poprvé doložený v letech 1363–1365, kdy se uvádějí jako majitelé pánové ze Rvenic. Již v těchto dobách se setkáváme s označením "de Lacu" (z Jezera). Majitelé se střídali a roku 1459 se na Jezeří vrátili Smolíkové. Poslední z nich, Zikmund, odkázal hrad roku 1513 svému švagrovi Mikuláši Hochhauserovi z Hochhausu. Za něho došlo pravděpodobně k nejvýraznější přestavbě, která změnila středověký hrad na renesanční zámek.

Podle zprávy z října 1621 byl zámek Jezeří "od vojáků zpustošený", jediné okno nebylo celé a dveře, podlahy a prkna byla vytrhaná. Již od roku 1627 se ale na zámku započalo s drobnými stavebními úpravami. Dne 18. února 1646 však postihl Jezeří ničivý požár a zámek zcela shořel, s výjimkou malého vysokého stavení a jezdecké stáje. Rok poté zemřel Vilém Popel a panství se ujal jeho syn František Vilém. Po dobu jeho života však zámek nebyl významně přestavován.

K rozsáhlým rekonstrukcím došlo až za Ferdinanda Viléma z Lobkowicz, který na Jezeří začal úřadovat až v roce 1697. Letopočet 1696 na kamenné desce nad vstupní bránou dokládá uzavření těchto stavebních úprav. Oprávněně se můžeme domnívat, že již v tomto období bylo Jezeří zámkem honosným a skvostným, který zcela odpovídal tehdejším představám o rodovém sídle. Dne 25. září 1713 zámek nešťastnou náhodou znovu vyhořel.

Ještě téhož roku přistoupil Oldřich Felix "ze svých skromných sil" k obnově zámku, kterou snad sotva dokončil do své tragické smrti v roce 1722. Za Ferdinanda Filipa (od r. 1752) byl již zámek v dobrém stavu, takže po řadu let postačovala objektu pouze běžná údržba. K menším přestavbám došlo již v roce 1797, výrazné stavební úpravy byly však zahájeny až v roce 1802. Členění a využití interiérů se z větší míry dochovalo až do současnosti. Rozsáhlá adaptace "piana nobile" probíhala jak v části severní, tak v jižní (divadelní sál a nová kaple).

Po Mnichově v roce 1938 se na zámku usídlila posádka, určená ke hlídání zajatců. Byl zde zřízen zvláštní tábor pro prominentní osobnosti. Po ukončení 2. světové války čekal zámek Jezeří klasický komunistický osud – znehodnocení historie, ničení, zkáza. Havarijní situace byla po celé následující období ponechána bez jakéhokoliv zabezpečení a je jen dokladem pevné a poctivé stavby, že se nenarušila další část objektu.

Zámek Jezeří byl tedy zpřístupněn pro veřejnost v červnu 1996. Zpřístupněny byly 2 místnosti – malý salon a ložnice s přímým vchodem ze zámecké zahrady, kde se též využila malá dřevěná stavba k prodeji vstupenek a suvenýrů. Po několika letech se prohlídkový okruh rozšířil o další tři místnosti v severní věži. Prezentace objektu probíhá současně s prováděnou rekonstrukcí.